Poslyš!
Věci jsou nestvořené i stvořené zároveň.
Stvořené proto, že mají existenci v čase přítomnosti,
nestvořené, protože neexistují (v minulosti, ani v budoucnosti).

Veliký oheň spálil vše do nicotného prachu,
nic, co kdy bylo, je a bude,
neuniklo spálení na jemný bílý prach.

Takový je smysl všech věcí, jejich cíl,
důvod jejich existence.

Tento bílý popel je svědkem vědomí,
jediným svědkem vědomí,
bez něj vědomí existuje tak, že
neexistuje.

Nepoznává totiž existenci, kterou znalo při stvoření v přítomnosti,
je si vědomo nevědomosti pozorovatele, kterou
považuje za svou podstatu.

Poslyš!
Není celá pravda to, co jsem popsal.
Hoření je proces difúze a transcendence,
zdokonalení během zničení.

Je jiného řádu, než postupování ohně
v linearitě času.
Je s tebou identické v přirozenosti těla, odlišné
v dalších vlastnostech ohně, takže
dosahuješ jiného vědomí, než které jsi neznal.

Prach obsahuje zlato.
Zlato přitahuje oheň.

(20. srpna 107 AL)