Palác poesie

//Palác poesie
­

nová

By |Únor 17th, 2015|Palác poesie|

Tvá růžová byla vždy do fialové, načechraná jak puding na zahradní slavnosti hnízdících pelikánů, lehká a něžná na dotyk a tys ji nosila jako brnění před ostrými drápky nanicovatých párátek, jež pravidelně vybočí z řady, aby si u tebe udělala vroubek, nebo rovnou ustlala, když na to přijde. Tráva je beztak nejlepší pokosená, ale tolik [...]

III.

By |Listopad 20th, 2014|Palác poesie, Theobův koutek|

Hořím a snadno vzplanu, bez ohně dlouho nezůstanu. Ohni se klaním, bílému jak sníh, horkému jak slunce, od stínu se odkláním, sněhem světla našlapuji lehounce. Vzpomínky čas odvál v myšlenek popel. Co zůstává, to hoří. Blesk udeřil a zrak můj oslepen putuje nocí tmou, ztichlými vřesy, mlhou, impériem chladu. Otáčím se, rozhlížím se v plameny. [...]

II.

By |Září 12th, 2014|Palác poesie|

Břit čepele je krajina pod mýma nohama, svírám prsty ostří a balancuji, jak se dá, jen já a má loď a prázdnota mě svlékající ubíhající za náma. Očko vlídně shlédni na mé srdce neklidné, z barev jediná mi chybí, zelená kde domoviny teplý krb mi vytane, šum listí na blankytné modři či jak slunce z [...]

I.

By |Září 12th, 2014|Palác poesie|

Mluvím a mlčím slovo záhadné, nepoddajné, jdu, mám to pár kroků na vrchol, k patě brány z kamene. Za bránou zvedá se stěna z plamene, zvedá se do nebe, hoří sama ze sebe, plamenem rudým jasně. Jak jen překonat ji mám, kdy si vzpomenu? Až otevřu bránu tajným klíčem od Tebe, tající a v přestrojení [...]

error: Content is protected !!